Vyhrála jste nedávno v Americe soutěž Bellydancer of the Universe, to je něco jako vstupenka mezi ty nejlepší břišní tanečnice?
Je to tradiční soutěž orientálního tance v americkém Long Beach. Je velmi sledovaná, protože odstartovala kariéru mnoha výborných tanečnic. Jela jsem tam spíš z osobních důvodů. Moje první učitelka byla Američanka z Los Angeles, která tuto soutěž v roce 2002 v jedné z kategorií vyhrála, takže jsem si od svých sedmnácti let přála se tam podívat. Ani ve snu mě ale nenapadlo, že bych vyhrála! Nakonec jsem zvítězila dokonce ve dvou kategoriích. Včetně hlavní.
Kolik vás soutěžilo?
V hlavní kategorii "egyptian" nás soutěžilo asi čtyřicet z dvanácti zemí světa.
Shereen
|
Co vás přivedlo k orientálnímu tanci?
Chodila jsem do fitness klubu na aerobik a jednou jsem viděla, že po nás přichází skupinka s cinkajícími šátky. Byly tam šestnáctileté dívky i padesátileté ženy, což mě zaujalo, tak jsem se to rozhodla také vyzkoušet.
Čím si vás orientální tanec získal?
Nejvíc se mi líbilo, že jsem nevnímala žádné soutěžení. Po hodinách aerobiku jsem bývala unavená a nespokojená, ale z kurzů orientálního tance jsem vždy šla domů s dobrou náladou, to mě motivovalo pokračovat.
A kdy se koníček změnil v profesi?
Pozvolna. Pamatuji si, že můj první sen spojený s tancem bylo mít vůbec nějaké vystoupení. Kdekoliv. To pro mě byl vrcholek pyramidy. Když jsem dosáhla jednoho cíle, tak se ta pyramida postupně zvyšovala a zvyšovala a vrcholků přibývalo. Když už jsem vystupovala v Praze, chtěla jsem tančit v zahraničí, pak jsem chtěla učit, poté jsem chtěla učit v zahraničí. Nyní můžu říct, že jsem si splnila všechny své orientální sny. Teď už si to jenom užívám a přijímám, co mě potká dalšího. Po výhře v soutěži jsem dostala spoustu dalších pozvánek do zahraničí a na festivaly.
Tančila jste i v arabských státech?
Vystupovala jsem i na Blízkém východě, ale musím přiznat, že to nepatří mezi mé nejmilejší vzpomínky. Strávila jsem chvíli v Dubaji, ale zjistila jsem, že je pro mě mnohem příjemnější působit jako tanečnice v Evropě, Americe nebo Asii. V Egyptě mé vystoupení v rámci festivalu sledovaly převážně tanečnice, což je oproti laickému publiku rozdíl.
Proč se vám v Dubaji nelíbilo?
Vyrostla jsem v Praze a mám ráda evropskou historii. A navíc orientální tanec v té formě, kterou já provozuji, do Dubaje nepatří, je to import pro turisty.
Je pro Araby orientální tanec stále živý? Chodí se na něj do klubů, nebo je to pouze atrakce pro hotelové hosty?
Mezi jednotlivými zeměmi jsou velké rozdíly. V současné době se tančí hlavně v zemích, kde je turistický ruch. Třeba v Saúdské Arábii nenarazíte na veřejnosti na ženu bez zahalených vlasů, takže nepotkáte ani orientální tanečnici. Zato v Libanonu je taneční kultura velmi živá, v Tunisu a Maroku je to zábava spíše pro turisty v hotelech. Druhá věc je rozdíl mezi kabaretním orientálním tancem a folklórem, který se v každé zemi liší
Jaký typ břišního tance učaroval vám?
Právě kabaretní forma, která pochází z Egypta. Tento tanec vznikl s rozvojem egyptské kinematografie a dal by se v tomto ohledu trochu přirovnat třeba k Bollywoodu. Základem je egyptský folklor a balet. Dnes už na tanečnice v egyptském filmu nenarazíme, protože společenské poměry jsou teď mnohem konzervativnější než v druhé polovině 20. století.
Patří břišní tanec k základní výbavě každé Arabky?
Většina z nich zvládá základní pohyby, když pustíte hudbu, začnou tančit.
V porovnání s ostatními tanečnicemi jsou ty orientální oblejších tvarů. Je to jiným ideálem krásy?
O arabském ideálu krásy koluje v Evropě hodně fám. Hvězdy orientálního tance jsou hlavně ženy s dobrou kondicí, které o sebe pečují, často cvičí i jógu. Jejich výhodou je, že mohou být úspěšné v širším váhovém spektru. Extrémní štíhlost i velká nadváha vadí, ale ne pár kil navíc. Umění tanečnice spočívá i v tom, jak se obleče, aby její postava vypadala dobře.
Kde si kupujete kostýmy?
Většinou v Egyptě od návrhářů. Garderóba je vizitkou profesionální tanečnice a kvalita kostýmů ovlivňuje dojem publika. Mám i kostýmy z Libanonu, dříve jsem měla i z Turecka, ale ty jsou hodně těžké a nehodí se na cestování. Šatník musím stále obměňovat.
Co studujete?
Estetiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Nyní jsem na ročním pobytu na pařížské Sorbonně.
Máte přítele?
S přítelem jsem pět let.
Jak se tváří na to, že tančíte ve vyzývavém oblečení pro cizí muže?
Ze začátku protestoval, moc se mu to nelíbilo, ale časem si zvykl. Navíc poslední roky tančím na tanečních festivalech, takže víceméně pro ženy - tanečnice, což je rozhodně příjemnější. Navíc teď beru přítele na taneční cesty s sebou, takže je rád.
Děkujeme pražské restauraci Buddha Bar za poskytnutí prostor.
